Kabinová lanová dráha

Na vrchol Szyndzielnia, který je jednou z největších atrakcí u Bielska-Bialé, vede moderní 1810 m dlouhá kabinová lanová dráha. Jízda ve žlutých, prosklených kabinách poskytuje nezapomenutelný zážitek. Lanová dráha stoupá zpočátku strmě vzhůru na Szyndzielnou mezi vrcholy Kołowrot, Dębowiec a Cuberniok. Během jízdy můžete neustále obdivovat nádherné panorama Bielska-Bialé.

Szyndzielnia je ideálním místem pro odpočinek. Zářivě žluté, pohodlné šestimístné kabiny přepravují turisty do nadmořské výšky 958,85 m n. m., odkud mohou díky množství turistických tras poznat mnoho zajímavých míst Slezských Beskyd.

Nahoře stojí kamenná budova dřívější horní stanice, která dnes slouží jako čekárna. Uvnitř se nachází bufet a miniexpozice, která přibližuje po sobě jdoucí generace vozů používaných v letech 1953–2016.

Vedle horní stanice lanové dráhy se nachází rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 18 m, která nabízí rozsáhlý panoramatický výhled na Bielsko-Bialou, Malé Beskydy, Slezské Beskydy, Żywiecké Beskydy, Babí horu, Pilsko a Tatry. Díky 25násobnému zvětšení pozorovacího dalekohledu se zdá, že vrcholky hor jsou na dosah ruky…

Szyndzielnia a okolní vrcholy jsou také skvělým místem pro cyklistiku. Pro rychlou přepravu turistů s koly je každá kabina lanovky vybavena držákem na kola. To je důležité zejména pro zdejší, cyklisty oblíbené, horské cyklostezky EnduroTrais na Szyndzielni a Kozí hoře. Pro cyklisty jsou proto určeny speciální jízdenky.

Lanová dráha je vhodná pro přepravu osob se zdravotním postižením s vozíky a velkých kočárcích, protože vstup do kabin je zajištěn přímo z úrovně nástupiště a na nástupiště lze použít výtah.

Ceník najdete zde

Provozní podmínky najdete zde

Otevírací dobu najdete zde

Historie lanové dráhy na vrchol Szyndzielnia začíná 21. prosince 1953. Tehdy lanová dráha přepravila první cestující. Toho dne se na vrchol svezlo více než 2 tisíce zájemců.

Jednalo se o první investici tohoto typu v poválečném Polsku. Lanovou dráhu postavila společnost Polskie Koleje Linowe a použila moderní konstrukční řešení lanové dopravy firmy Brüder Girak. Tato rakouská společnost zpracovala dokumentaci, dodala nosné konstrukce s vybavením, kompletní strojní a elektro vybavení, kabiny, lana a řídila výstavbu.

Fotogalerie z výstavby lanové dráhy, 1. část (foto poskytl Wł. Steinhof, ředitel dráhy v letech 1962-1982)

Fotogalerie výstavby lanovky 2. část a tři generace kabin (foto z archivu dráhy)

Jednalo se o jednoúsekovou, kruhovou, dvoulanovou dráhu s odpojovanými kabinami. Dolní stanice dráhy byla napínací stanicí pro nosná a hnací lana, zatímco horní stanice byla pro tato lana stanicí kotevní. Hnací mechanismus byl umístěn v horní stanici, proto zde byla nutná stálá přítomnost zaměstnance dráhy.

Lanová dráha Szyndzielnia měla 35 čtyřmístných kabin a přepravovala až 300 osob za hodinu, rychlostí 2,6 m/s. Jízda v délce 1920 metrů trvala přibližně 12 minut. Na trase bylo pouze 6 příhradových podpěr, jejichž výška se pohybovala od 8 do 14 m.

První turisté na lanovce na Szyndzielniu v Bielsku-Białé – archivní film WFDiF z roku 1953

Vozy první generace dodané společností Brüder Girak jezdily na lanové dráze v letech 1953 až 1965.

Dne 19. prosince 1965 končí první generální oprava lanové dráhy. Tehdy bylo instalováno 17 nových kabin vyrobených firmami Zakłady Naprawcze Taboru Kolejowego z Ostrova Wielkopolského a Zakłady Sprzętu Mechanicznego i Drogowego PKP v Ratiboři. Vyměněna byla také hnací a nosná lana.

V roce 1978 byly vozy vyměněny potřetí. Nové čtyřmístné kabiny vyrobilo výzkumné a vývojové středisko Wytwórnia Sprzętu Komunikacyjnego v Mielci.

Dolní stanice lanové dráhy s dřívějším vozem | Horní stanice lanové dráhy – nyní stravovací zařízení.

Po více než čtyřiceti letech provozu lanové dráhy bylo její základní vybavení již ve velmi špatném stavu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o dráhu, která neměla v Polsku obdoby, byly pro její další bezpečný provoz nutné velmi nákladné devizové nákupy.

V té době vznikla ve společnosti PKL (Polské lanové dráhy) koncepce přestavby stávající lanové dráhy na lanově-pozemní dráhu, jejíž technologie by byla založena výhradně na domácí výrobě. Trať dráhy měla vést zčásti po povrchu nebo v příkopu a zčásti po terénu, s několika mosty. Maximální podpěra měla být vysoká 18 m. Byly vypracovány návrhy a odhady nákladů, ale koncepce se realizace nedočkala.

V únoru 1993 bělský vojvoda převedl železnici bezplatně obci Bielsko-Biała a město stálo před problémem, co s lanovou dráhou dál. V lednu 1994 bylo vypsáno výběrové řízení na modernizaci dráhy, včetně výměny zkorodovaných kovových podpěr. Jako dodavatel zařízení byla opět vybrána firma Brüder Girak. Práce byly zahájeny 1. července 1994 a trvaly do 30. června 1995. Celý projekt sanace provedla společnost Mostostal Zabrze, která také jako generální dodavatel za účasti dalších firem provedla celou modernizaci. Ocelové konstrukce a montáž technologického zařízení provedla firma Mostostal Czechowice-Dziedzice, stavební práce provedla firma Megabud z Bielska-Białé, elektroinstalaci a napájení provedla firma Energomontaż.

Nová lanová dráha byla vybavena technologickým zařízením od společnosti Brüder Girak, plnou automatizací a elektronickými zabezpečovacími zařízeními od společnosti STG, vozy Swoboda jezdí na lanech od společnosti Austria-Draht. Dolní stanice byla modernizována tak, aby splňovala požadavky nové dráhy. Nahoře bylo vybudováno nové nádraží s prosklenou konstrukcí. Modernizace staré nádražní budovy pro potřeby nové železnice byla příliš nákladná. Ve staré nádražní budově se nacházel hlavní pohon železnice, který byl přemístěn na dolní stanici. Krásná, pískovcem obložená stará nádražní budova byla uzavřena a zčásti sloužila jako stravovací zařízení. Místnosti v podkroví již nejsou využívané. Vzhledem k poloze hlavního pohonu rozjezd dráhy probíhal dříve na horní stanici, proto zde musel personál zůstávat trvale – i po skončení provozní doby.

Slavnostní otevření lanové dráhy za účasti Zbigniewa Leraczyka, primátora města, Henryka Juszczyka, předsedy městského zastupitelstva, Michaela Bitterleho, zástupce rakouské firmy Girak, a Mostostalu Zabrze se uskutečnilo 30. června 1995. Tradiční stuhu nahradil špalek dřeva, který výše uvedení představitelé rozřezali ruční pilou. Na vrcholu čekalo na všechny hosty občerstvení.
Lanová dráha slouží turistům od 1. července 1995.

Modernizace lanové dráhy Szyndzielnia 1994–1995

Celkem 35 nových, zářivě žlutých šestimístných vozů přepravovalo přibližně 850 cestujících za hodinu. Lanová dráha dosahovala rychlosti 5 m/s, takže vzdálenost mezi oběma stanicemi překonávala přibližně za osm minut. Počet ocelových podpěr se zvýšil na 14 a jejich výška se pohybovala od 8 do 23 metrů (nejvyšší 23metrová podpěra č. 10 byla z důvodu stability sestavena jako příhradová).

V roce 2000 obec Bielsko-Biała předala lanovou dráhu do správy městské společnosti ZIAD Bielsko-Biała S.A.

Po více než 20 letech byla 5. července 2016 znovu otevřena stará horní stanice lanové dráhy. Stylově a krásně zrekonstruovaná bude sloužit jako čekárna pro turisty. Nachází se v ní občerstvení a malá výstava, v níž jsou shromážděny předchozí generace kabin.

Prostory „Staré stanice 1000 m n. m.“ si lze pronajmout i s dopravou pro různé typy akcí, jako jsou komorní koncerty, kurzy, konference, rodinné oslavy, plesy, turistické srazy a další akce.

Interiér staré stanice lanové dráhy Szyndzielnia

Od roku 1953 do roku 2016 lanová dráha Szyndzielnia provozovala čtyři typy kabin. Prvním typem byly čtyřmístné kabiny vyrobené rakouskou firmou Traunsteinwerkstätten Josefa Swobody z Oberweissu (nyní Carvatech). V Rakousku jezdila dráha Zwölferhorn Seilbahn s kabinami-dvojčaty až do konce roku 2016. PKL používala tyto kabiny do konce šedesátých let 20. století, poté byly nahrazeny vozy vyráběnými společnostmi Zakłady Naprawcze Taboru Kolejowego z Ostrova Wielkopolského a Zakłady Sprzętu Mechanicznego i Drogowego PKP z Ratiboře. Druhá generace kabin jezdila do roku 1977. Další, třetí typ vozů, rovněž čtyřmístné vozy vyráběné PZL Mielec, byl používán do roku 1994. V letech 1994–1995, po důkladné modernizaci lanové dráhy, která zahrnovala i výměnu starých podpěr (příhradových nosníků), byly zakoupeny nové šestimístné vozy od firmy Swoboda Traunstein (čtvrtá generace kabin). Tyto kabiny vozily turisty až do 1. října 2016.

Stáří, použitá technologická řešení a již značná opotřebovanost lanovky vedly představenstvo společnosti ZIAD Bielsko-Biała SA k rozhodnutí o její komplexní modernizaci. Výběrové řízení bylo vyhlášeno 29. září 2015 a vyhrála ho rakouská společnost Doppelmayr.

Dne 3. října 2016 byla zahájena modernizace lanové dráhy. Generální dodavatel, společnost Doppelmayr, vyměnil mimo jiné pohon dráhy, lanová kola, převody, řídicí systém, lano a vozy. Nové vozy jsou nejen ještě víc prosklené než ty předchozí, ale také pohodlnější a vhodné pro dětské kočárky a zdravotní vozíky. Všechny kabiny jsou vybaveny koši na lyže a držáky na kola. Dvanáct ocelových podpěr dráhy nebylo vyměněno, protože jsou v dobrém stavu. Vnější vzhled historických budov horní a dolní stanice se také nezměnil, ale byly provedeny práce v interiérech, díky čemuž budova dolní stanice získala elegantní, stylový vzhled. V rámci modernizace byla upravena nástupiště pro nové vozy, modernizována hlavní hala, přistavěna druhá pokladna, instalovány tzv. turnikety pro přístup na nástupiště, vyměněn výtah pro vozíčkáře a rekonstruovány toalety pro cestující. V chodbách jsou vystaveny archivní fotografie.

Pro turisty se lanová dráha otevřela 11. března 2017.

V roce 2020 lanová dráha Szyndzielnia zvítězila v 11. ročníku soutěže Marka-Silesia v kategorii cestovní ruch.

• Psali o Szyndzielni (archivní materiály do roku 1997):
  • 1952 – „A jednak będzie…”
  • 1953 – „Uruchomienie wyciągu linowego na Szyndzielnię”
  • 1953 – Leták PTTK o lanové dráze Szyndzielnia str. 1–2
  • 1955 – „Szyndzielnia i dokad dalej”
  • 1956 – „Kolejka linowa nieczynna”
  • 1956 – „Jeszcze w sprawie Sahary”
  • 1956 – „Stara kolejka z Sahary”
  • 1957 – „Wkrótce otwarcie schroniska na Szyndzielni’
  • 1957 – „Perła Beskidow otwarla podwoje”
  • 1957 – „Nie będzie linii tramwajowej pod kolejkę”
  • 1960 – „Noc nad przepaścią” str.1–2
  • 1960 – „Kiedy ruszy kolejka”
  • 1961 – „Góry nie tylko na niedzielę”
  • 1961 – „Nartostrada z Szyndzielni otrzymała elektryczne oświetlenie”
  • 1961 – „Na Skrzycznem i Szyndzielni”
  • 1962 – „U stóp Szyndzielni rosną nowe domy wypoczynkowe”
  • 1962 – „Znak zapytania nad Szyndzielnią”
  • 1962 – „Oby udała się próba”
  • 1966 – „Sahara pustynia na której rodzą się talenty”
  • 1966 – „Na Szyndzielnię per pedes”
  • 1967 – „Martwy sezon na Szyndzielni”
  • 1978 – „Podwójny rząd lamp na Saharze”
  • 1978 – „Bronisław Wilczek aktor”
  • 1978 – „Spacerkiem pod Szyndzielnią”
  • 1994 – „Wyrok na kolejkę”
  • 1994 – „Kolejka do wymiany”
  • 1994 – „Montaż podpór przy użyciu śmigłowca”
  • 1994 – „Staruszka Szyndzielnia”
  • 1995 – „Żołtym wagonikiem na szczyt”
  • 1995 – „Kolejka do kolejki”
  • 1995 – „Ruszyła kolejka” str. 1–2
  • 1995 – „Wielcy w kolejce” str. 1–2
  • 1995 – „Krótka podróż”
  • 1995 – „Wagoniki nad miastem” str.1–2

  1997 – „Gondolą na Szyndzielnię”

Archivní film o Wisle a budované lanové dráze Szyndzielnia – „W Beskidzie Śląskim”